Do sociální práce skočila po hlavě už v roce 2001 a vyzkoušela si, že není nutné, aby se lidé přizpůsobovali systému, ale je třeba měnit systém podle potřeb lidí. V posledních letech je pro ni tento aktivistický přístup a touha jej prakticky naplňovat ještě silnějším motorem. Jak se žije mezi profesí sociální pracovnice, lektorováním a hledáním rovnováhy v diáři? V rozhovoru s Ditou se dočtete o bezpečné pracovní atmosféře, velkých plánech i každodenních radostech a také o špendlíku s nápisem „Chci být milá“.
Kudy tudy vedla Tvoje cesta do TUDYTAM?
Chce se mi říct, že byla klikatá, dobrodružná apod., ale už je to vlastně tak dlouho, že když se ohlédnu zpět, tak mi to přijde neuvěřitelně rychlé, splavné a tak trochu nepochopitelné. Výhodou je, že už se to ani nesnažím pochopit – vděčnost zůstává.
Ale i tak jsem si své zkušenosti a postoje odpracovala a zformovala tzv. odspoda, kdy jsem do sociální práce skočila rovnou po hlavě (už v roce 2001). Dodnes je mojí srdeční záležitostí podpora člověka se znevýhodněním prostřednictvím sociální rehabilitace (individuální a skupinové) a osobní asistence.
Jaká je Tvoje role v TUDYTAM?
Trochu tu otázku posunu. Jakou roli má TUDYTAM pro mě. Když máme setkání celého týmu, tak si občas připnu špendlík s výrokem “Chci být milá”, a je skvělé, že většinu mých kolegů to vůbec nepřekvapí a nemusím to vysvětlovat. Tomu říkám “bezpečné místo” – i když mi to občas nejde.
Přesto, že jsem před TUDYTAM zastávala pozice ve středním managementu sociálních služeb, raději se držím své profese sociální pracovnice a tak mne potkáte na kurzech zaměřených na přímou práci s klienty.
Jak vypadá tvůj běžný týden? Máš nějaké strategie nebo priority, jak to v diáři skládáš?
No, na kurzu time managementu mne v roli lektorky rozhodně nepotkáte. Dlouho jsem žádné strategie neměla a nějak to šlo. Ale vše se mění a teď je jedním z mých hlavních osobních cílů naučit se lépe využívat čas pro práci a nezapomínat na odpočinek.
I když ráda cestuji (vzhledem k bydlišti mimo Prahu převážně autem), tak moje aktuální pracovní aktivity vyžadují víc soustředěné práce – především v rámci projektu Podpora pozitivního chování pro lidi s intelektovým znevýhodněním ve spolupráci s SPMP ČR).
Na rok 2027 už nějakou strategii mám, zahrnuje odpočinek, tak se možná na kurzech uvidíme méně.
Kdy sis naposledy řekla: „Moje práce má smysl!“?
Stále a nikdy! Jsem narozena ve znamení Vah a tak mi nezbývá než neustále vyvažovat mezi oběma polohami. Nedovolím, aby jedna převážila, ale snažím se, aby se vzájemně podpořily. Díky pestrosti a hodnotám celého TUDYTAM si můžu hýčkat, rozvíjet a posilovat aktivistickou část svého já. Tedy přístup, který usiluje o změnu společenských podmínek a strukturálních nerovností, místo pouhé adaptace klientů na stávající nepříznivý systém.
Moc jsem si užila zájem Veroniky Pavlovské o náš projekt Podpůrce není odpůrce v podcastu Ministerský jednorožec, kde jsem si zároveň odžila svoji podcastovou premiéru. Velkou radost jsem měla z nedávné spolupráce s týmem z Kanceláře veřejného ochránce práv jako externistka v průběhu systematických návštěv ve službách chráněné bydlení.
Kterým tématem v TUDYTAM aktuálně žiješ?
A jsme znovu u té pestrosti TUDYTAM! :) Je skvělé, že v posledních letech roste poptávka po akreditovaném kurzu Vidět znamená vědět: nácvik používání principů úspěšné komunikace prostřednictvím videa. Čerpám v něm z výcviku v práci s metodou videotrénink interakcí (VTI) a díky specifickému formátu má kurz velký přesah do dalších témat. V oficiální nabídce jej nenajdete, takže v případě zájmu o více informací napište přímo mně. Kromě toho jsem uprostřed výzvy, jak efektivně využít naše zkušenosti z pro bono projektu Podpůrce není odpůrce a dostat je co nejsrozumitelněji nejen k odborné veřejnosti, ale i k pečujícím. A v neposlední řadě se s Ladou Valianovou připravujeme na druhý běh akreditovaného kurzu Individuální case management jako metoda podpory pro klienty s komplexními potřebami.
Jak dobíjíš energii?
Kdy jindy se lépe naučit pracovat s diářem, svým časem a se zásobou energie než v roce 2027, kdy zároveň budu mít kulaté narozeniny. (Shoda s 10letým výročím TUDYTAM je čistě náhodná.) Jako dárek sama sobě spojím svoji oslavu s plněním osobního cíle, tedy více odpočinku. Mám různé nápady, jak být sama se sebou (na IG mám uložený seznam evropských plaveckých bazénů, ve kterých si chci zaplavat) i jak strávit čas s přáteli (co třeba turnaj ve stolním tenise…).
A pak tu jsou malé, skoro každodenní radůstky pro vyčištění hlavy: jízda na sdíleném kole podél Vltavy, prázdná plavecká dráha (nejen) v Podolí, pečení kváskového chleba, samosběry téměř čehokoliv a obecně plnění spižírny – mám v sobě totiž něco z veverky.
Autorka: Dita Vojířová & tým TUDYTAM
